Varuji každou osobu mladší 18 let, že obsah na těchto stránkách a odkazy na jiné weby se týkají pohoršujícího materiálu týkajícího se především sexuální tématiky homosexuálních párů.
Věková hranice je tu od 18 + a neberu žádnou odpovědnost pokud mladší jedinci utrpí jakoukoliv újmu na zdraví.
Mé stránky jsou mím vlastnictvím a váže se na ně autorské právo.
Kontakt na mě je : Ctenar0@seznam.cz
Tyto stránky především slouží mě, děkuji všem kteří stvořily svět bez kterého já bych nepřežila mnoho dní.

Jednou to začalo a nikdy to neskončí.

Tomáš 3

7. ledna 2014 v 23:53 | sisi/ctenar |  Tomáš
No je to legrace, nějak mě to chytlo, zatím mám trochu času tak pokračování. Varování +-15 a bez bety :D


Písmenka se píšou sami,
bez patřičného doznání.
Bez pocitu studu, viny.
Najdeme si pocit jiný.
Ten nás bohatě opájí,
je nám odměnou
i poznáním.
Bylo to v sobolí prdely. Pokaždé kdy neměl na práci nějaké povinnosti či starosti, měl ho plnou hlavu. Říkat nemoc by se tomu dalo též, ale bez infekčních fyzických příznaků. Psychická porucha-nejspíš chorobná touha. Zvrhlosti se mu kroutily útrobami jako nenasytní hadi. Hledal ho všude, prahnul po jeho podobizně. Sociální sítě jakoby kryly jeho pravou identitu. Byl ztracenou loutkou jednoho jediného večera. Jednoho páru očí a šílených představ a snů o něm. Zamiloval se do přeludu."Ty seš faktyš ztracenej případ Tome." Zahodil do orosené trávy nedopalek a hned nato ho poplácal. "Měj se kamaráde a snaž se tu dnešní přednášku neprospat, potřebujeme ty zápisky oba jako sůl." Pokračoval dál a až za několik kroků mu došlo, že je sám. No jasně Martin má dneska pohovor do nové práce, musím dělat zápisky sám. Kdyby to jen nebyla taková nuda...
Ono, poslouchat o funkčnostech a možnostech nějakých kravin, které v životě nebudete k ničemu potřebovat je vážně naprosto katastrofální a to i bez ohledu nato, že je to považováno za váš halvní obor a je z toho zkouška těžká jako prase. Cože to ten profesor říkal. N je nazávislé na spodinách? Asi už mi hrabe. Protřel jsem si oči a nakouknul k sousedce do sešitu. Psala si poznámky tak horlivě do počítače až to bylo s podivem, málokdo stíhal si psát u tohohle týpka zápisky v celém rozsahu. Nejspíš jsem se na ní díval příliš, protože ke mě strhnula po chvíli zrak a upřeně se na mě dívala. "Něco snad potřebuješ?" Dívala se takovým pohrdavě vědoucným pohledem? Bylo to vůbec možné aby někdo s tak andělskou tváří byl schopen zamračení? Zakroutil jsem hlavou a pokračoval ve svých zmatených zápiscích dál. Už aby byl konec. Pohled na mobilní telefon ho utrvidl ovšem pouze vtom, že tu vskutku další dvě a půl hodiny bude trnout a hnít, jak povzbuzující. Nevšímavý k okolí ani nezaznamenal, že ho ona dívka po zbytek času nenápadně v mezi pauzách psaní pozorovala. Rozhodně typický mužský exemplář. Introventní, zamklý a studený čumák. Pomalu se všichni začaly zvedat i ona se už chystala a on tady zahleděně někam do sebe seděl. "Už jsme skončily jdeš na kolej?" Žduchla do něj a on se na ní vyplašeně otočil. "Co jsi říkala?" Vědoucný úsměv. "Jestly nechcete jít se mnou na kolej pane snílku." Neznělo to od ní jako otázka, nevyžadovala ji. Prosté přikývnutí a oba jsme se v tichosti vydaly na cestu. Uteklo to jako voda a to bez jakékoli komunikace. "Říkej mi Tamara." Nastavila mi ruku a já civěl jak vůl. Nějakým způsobem ji stisk oplatil a vydrmolil stroze "Tomáš. "Očividně tě také těší." Ukázala na mě zuby a po chíli do mé ruky strčila papírek. "Můj soukromý email.Napiš mi pak pošlu ti všechny zápisky z tohohle předmětu. Měj se." Ani jsem se nenadál a byla pryč. Docela divný, ale zaco? Nejspíš nemělo cenu se oto nyní zajímat, nuže příště ji skusím najít a alespoň ji poděkovat.
V utlumení jsem se svlékl, oblékl, najedl a vše završilo usednutí na zdevastovanou židly, už po předchozím majitely. Zkontroloval portál, zápisky, emaily a tam si na ni vzpoměl. Tamara? Přemítal v duchu její jméno a vytáhl před sebe vizitku. Upustil ji na stůl a zahleděl se na stroze zařízený pokoj, jediné co tu překopal byly postele u sebe, zbytek zůstal jako předtím.Je výhoda být na pokoji sám.
Přejel zrakem po vizitce a zadal nový email:
Ahoj Tamaro, omlouvám se ze mé nezdvořilé chování. Jsem poslední dobou nějak mimo. Velice rád využiji tvé nabídky a rád za ni poskytnu něco jiného. Nechtěla by jsi příště sedět znovu vedle mě?Tomáš.
A pak obrazovka jen ukázala že Váš e-mail byl úspěšně odeslán.
No co mohl jsem tam přestat chodit, ale netušil jsem jak vyplnit ten čas něčím jiným.
Bylo moc brzo nato aby šel spát tak se nalogoval do hry, pak do další a ještě do jedné. Všude mrtvo, přesně tak prázdno jak se cítil on sám. Časovou místnost měl už dávno otevřenou tak proč ji nevyužít ,že ano. V pokoji zatáhl závěsy, přinesl si kapesníky a pití, zamkl pokoj a zhasnul. Pohodlně se posadil a nalogoval se. Už včera tam byl, a přišel nato že je lepší čekat kdo co napíše než psát sám od sebe. Tak četl nechuťárny a některé zoufalé duše. Ovšem na pár zareagoval, nepřešla ani minuta a první odpověd. *Ahoj, co máš na sobě kocourku, nezajdeme na webku, ukážu ti jak si to tam strkám.* Bez zamyšlení odeslal *sorry po webce ne* a okno vykřížkoval. Ještě mnohem horších věcí bylo, na které ani nereagoval. Jak po něm někdo mohl chcít aby ho urážel a dělal si z něj otroka? TO se mu teda, ale pekelně příčilo. Skoro to vzdal do doby než mu po dlouhé době odepsal jeden týpek co na fotce vypadal hodně dobře.

kentaur19: Ahoj, máš nějakou představu o tom co by jsi mi chtěl psát?
Baklažán(TOmáš): Ahoj, no mám docela slušnou představu co bych chtěl dělat...
kentaur19: kolik ti je?
Baklažán: 19 a tobě?
kentaur19: 25 koloušku.
Baklažán: tak zato sis vysloužil pětadvacet na holou :P
kentaur19: trenýrky dole, tak mi naplácej, máš tu nejlepší příležitost, dokud se držím v křesle.
Baklažán: abys nelitoval. příjdu k tobě a pohladím tě po obou půlkách naráz. Následný náraz dlaně na zadek snášíš dobře, tak co líbí se ti to?
kentaur19: klidně pokračuj, posunu se a otřu se ti zadečkem o klín.
Baklažán: moc neprovokuj bejby, nebo tam zajedu ani nebudeš tušit jak...
kentaur19: už se třesu...

Po závěrečném dění si mě přidal na FB, netušil jsem jak to chápat, byl z daleka. Byl to můj typ, sdílely jsme sexuální chtíč i podobné záležitosti ohledně něj. Takže jsem to teď měl brát jako sexuální výpomoc?
Nechal jsem to být rozloučil se a šel spát.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Chtěly by jste vědět co si psaly s Kentaurem dál ?:D

Ano 50% (2)
NÉÉ 0% (0)
Až jako bonus 50% (2)

Komentáře

1 Tamara Tamara | Web | 16. ledna 2014 v 21:58 | Reagovat

no nee, to snad neni pravda, dekuju, huhu :D baklazan - taky supr prezdivka :D tomasov pribeh sa zaujimavo vyvija, som zvedava s ktorym pohlavim nakoniec skonci, zatial mi pripada taky nerozhodny :D rozhodne to za to stoji pokracovat, tak pis! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama