Varuji každou osobu mladší 18 let, že obsah na těchto stránkách a odkazy na jiné weby se týkají pohoršujícího materiálu týkajícího se především sexuální tématiky homosexuálních párů.
Věková hranice je tu od 18 + a neberu žádnou odpovědnost pokud mladší jedinci utrpí jakoukoliv újmu na zdraví.
Mé stránky jsou mím vlastnictvím a váže se na ně autorské právo.
Kontakt na mě je : Ctenar0@seznam.cz
Tyto stránky především slouží mě, děkuji všem kteří stvořily svět bez kterého já bych nepřežila mnoho dní.

Jednou to začalo a nikdy to neskončí.

nic bezvýznamně významného

9. ledna 2014 v 22:54 | sisi/ctenar |  BLIK-me
Je to tak, jednou za čas se každý může cítit sám. Mít dojem, že vše leží jen na vás, musíte čelit spostě soudů, které by nejraději setly vaši hlavu na talíř kohokoliv jež by to potěšilo a vy samotincí se snažíte zmizet v jediném prchavém okamžiku. Probudíte se a náhle spatříte zamžený slaný svět, který vás obklopuje a vy netušíte co s tím, nač prchat nač se smát? Porč bortit zdi když ony tak sladce plíží dál se k vám a lákájí nás do dalších svodů a pastí. Sadistické potěšení ze zrady a pokoření. Kde kurva hledat mír a příkoří? Málokdy máme sílu jít dál, já sama ji velmi často nenacházím, opora je nic, síla je pryč. To co drží není duch, kosti ani dráty, je to prachsprostý strach z toho co bude když to zbabráte či vzdáte. Zastavit se uprostřed chodníku a pozorovat lidi při chůzi a to jak vás každý maně obchází, s jakou ladností je nám všem stejně šumák celý tenhle podělaný svět, a ano s jakou lehkostí zapomínáme a vzdáváme se. S jakou libostí ničíme a mstíme se...
Hrajeme si na pískovišti kde něco neustále předstíráme a vytváříme si svůj vnitřní svět ve kterém ale žijeme venku. A každý den je jen o dalším vnukání představ a formování dalších kroků, které patrně stejně nikdy plně neovládneme. Chtít něco je jako plivat si mezi boty, z prvu si vyhlídneme konkrétní místo, nejde se nám strefit, sliny tvoří prapodivný flek, snažíme se ze slin vytvořit kruh který jsme již překryly a v neposlední řadě v nespolupráci s vítrem si popliveme boty jak typické. Um ledabylnosti a otupění nám vládne. Strach z nás a našich pocutů nás ovládá a příčí se nám vše. Mám z toho přesto dobrý pocit, zítra vstanu zase, pokusím se změnit svůj den a i přesto že tdopadne stejěn jako ten dnešní a já na ten den zapomenu jako na veškeré předchozí, jsem si jistá že je významným. Pro tuhle chvíli ten den je oslavován, protože žiju a stále nejsem lhostejná k ostatním a formuji se svými úvahami. Jak už se těším.... SEŽERU ZÍTRA OPĚT DALŠÍ ČOKOLÁÁÁDU XD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tamara Tamara | Web | 16. ledna 2014 v 22:04 | Reagovat

stoznujem sa najviac, ale uplne najviac hlavne s tou cokoladou na konci :D

2 sisi/ctenar sisi/ctenar | 17. ledna 2014 v 20:01 | Reagovat

[1]: xD nj čokoláda :D to je prostě každého dáma :D :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama