Varuji každou osobu mladší 18 let, že obsah na těchto stránkách a odkazy na jiné weby se týkají pohoršujícího materiálu týkajícího se především sexuální tématiky homosexuálních párů.
Věková hranice je tu od 18 + a neberu žádnou odpovědnost pokud mladší jedinci utrpí jakoukoliv újmu na zdraví.
Mé stránky jsou mím vlastnictvím a váže se na ně autorské právo.
Kontakt na mě je : Ctenar0@seznam.cz
Tyto stránky především slouží mě, děkuji všem kteří stvořily svět bez kterého já bych nepřežila mnoho dní.

Jednou to začalo a nikdy to neskončí.

Alan Partwood

8. ledna 2014 v 15:50 | sisi/ctenar |  Vážka
1.díl

Vážka, četla jsem poprvé po sobě a je to děs ! Ty chyby :D ale já nemám nervy to opravovat ani teĎ nemám :D proto se pomlouvám že tam ty chyby budou i ted ale snažím se to eliminovat: D NO CO NENÍ BETA!!!:D Ale pro mě ten příběh má něco do sebe tak jsem se rozhodla nato navázat a udělat zcela nové navazující pokračování .D, ale není nutné přečíst to co bylo předtím :) pokusím se postupně zde vše vysvětlit .) takže vám teď nebudu říkat co se stalo předtím než se Alan ocitl v nemocnici. :) No malá ochutnávka taková kapitolka úvodního charakteru :)



Vlastním jménem Alan Partwood. Zní to jako kýč, ale můj předchozí život je něco co si při plném vědomí nevybavuji. A naopak až příliš živé bych označil noci v křečích protančené, jimiž spolu v pospolitém sympósiu křiku a sýpání dávám průchod svým přidušeným emocím jež se ve mě neustále hromadí. Nikdy si nepamatuji co se mi zdálo, a ani nemám chuť ty vzpomínky ze své pokoutné mysli lovit . Jediný detail , která mi ale přespříliš utkvěl v hlavě je vzpomínka na zubatý úsměv jedné dívenky. V ohňostroji barev a hvizdu kulek jsem viděl pouze její oči lemované němými slzami.
Nekřičela ani se nevzpouzela. Unášeli ji dva muži v oblecích armadní gardy. Její oči, tak nádherné zelené drahokamy hluboce vnořené v slaném moři.
Tahle jediná událost je přelomem mého bytí, nevzpomínám si co se stalo tehdy ani co bylo předtím. Co pro mě znamenala ona dívka, kterou má rodina nezná? Byla mé dítě? Kde má matku? Proč by mi to ale všichni tajily? A co víc nemám zdání proč moje tělo má na sobě tolik neforemných vad, můj doktor říká, že takovéto vady způsobují kulky, a na lýtku a přes koleno mám dokonce křivolaké jizvy jenž prý spůsobily střepy. Ke všemu na hlavě mám srpcovitou jizvu téměř přes celou hlavu, prý jako by se mě někdo někdy pokoušel skalpovat, o dalším nemluvě. Když jsem se doma vyptával všichni se jen smály a má matka přikyvovala jaké jsem byl zlobivé dítě. Třeba měly pravdu, já to nevím. Prý jsem byl po pubertě náhled klidný hošan, našel jsem si přítelkyni na střední, která bohužel ale odjela studovat do ciziny a abych na ni zapoměl začal jsem dřít v rodiném podniku a zařekl se dalších lásek. Prý jsem časem sám začal podnikat v akciích.
Jo, jsem pracháč a nemusím do konce života ani máknout prstem. Ale přesto, bolí mě moje minulost. Kdyby se alespoň neprojevovala úplně všude! Už spousta milenek mi řekla, že jsem šeredný na duši stejně jako na těle. Pokaždé mi to na tváři vyloudí pokroucený úsměv, je to krutá pravda o které nejsou nikde žádné záznamy ani fotky. Už kolikrát jsme využil peníze abych přišel nato kdo jsem. Jako by všechno bylo smazané. Nalhané a vytvořené znovu. Dusí mě to. Pomalu už to budou dva roky co jsem se probudil v nemocnici kde mi oznámily že mě propouští domů, ale že si musím dávat pozor nato co dělám neboť se mi při havárii v letadle, něco-něco a blablabla a tím pádem mám extrémně snížený práh bolesti.Z nějakého podivného důvodu jsem nevlastnil řidičský průkaz a protože jsem chtěl řídit své vlastní nově koupené auto, musel jsem je mít. Kdybyste věděly jaké jsem měl problémy udělat psychotesty... Prý nejsem v pořádku a ovládají mě zkratx v mozku a jsem nevypočítatelný, doktorka Stoneová dokonce tvrdí, že by raději pustila na silnici muže léčícího se na Alzheimera,Parkinsna a epileptika dohromady než-li mě. Jsem ale velice ctižádostivý a po dvou týdením nadbýhání a celonočním uspokojení jsem její souhlas vymámil při statickém orgasmu. A tak se druhý den pro ni stalo bezproblémové použít na mé papíry razítko schopen...
Teď sedím ve svém Range roveru a zase mám jednu z oněch chvilek co se mi pořád honí hlavou. Kde jsem vzal tolik peněz na účtě? Jakto že mám rodinu která si pamatuje všechno a vlastně nic? Kde je ta dívka se smaragdovýma očima? Proč mi příjde že tohle není můj život, proč mě sžírá myšlenka že mi něco uniklo. Něco velice podstatného... Je mi 28 let podle papírů, a přitom myšlenkami mám zmapované pouhé dva roky života. Neustálý pocit pronásledovatelů mi nedá spát,postihl mě stihomam ale jistě mi něco uniká, a ti pitomí doktořimi ke všemu ještě tvrdí, že si již nikdy nevzpomenu.
"Tak kurva kdo doprdele jsem." Strhl volant do prava a klaksony cizích aut zaječely spolu s pískotem gum.
Ať si trhnou kteréni, králem silnic jsem teď já.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama