Varuji každou osobu mladší 18 let, že obsah na těchto stránkách a odkazy na jiné weby se týkají pohoršujícího materiálu týkajícího se především sexuální tématiky homosexuálních párů.
Věková hranice je tu od 18 + a neberu žádnou odpovědnost pokud mladší jedinci utrpí jakoukoliv újmu na zdraví.
Mé stránky jsou mím vlastnictvím a váže se na ně autorské právo.
Kontakt na mě je : Ctenar0@seznam.cz
Tyto stránky především slouží mě, děkuji všem kteří stvořily svět bez kterého já bych nepřežila mnoho dní.

Jednou to začalo a nikdy to neskončí.

Vážka je zázračná

7. února 2010 v 1:05 | sisi |  Vážka -STARÁ
2díl


Nevšiml si několika očí které nevěřícně zíraly. "Alene, vy jste snad kouzelník?" "Možná pane, jen mi ještě chybí kouzelnické schopnosti." "Půjdete za ní dnes Alene?" "Ale jistě jen si musím něco zařídit." "A kdy se vrátíte?" "Nebojte já příjdu a neříkejte jí o mě nic ano, zatím." Zavolal jsem na stále zírající postavy a vyběhl jsem ven a pak do auta. "Zrovna ve chvíli rozbřesku jsem zastavil auto před kouzelným obchůdkem. Vyskočil jsem z auta ven a čekal až příjde paní.
Schylovalo se k obědu a paní pořád nikde. "Snad se jí nic nestalo." "Copak mladý muži máte strach o starou bábušku?" Zaslech za sebou šramot klíčů. "Ale jistě že mám, milá paní." "Vidím že vážku neneseta znamená to že se tedy líbila?" "Ani nevíte jak paní." "Nejsem paní říkejte mi Rouz a jak se jmenujete vy mladý muži?" "Zase tka mladý nejsem Rouz a mé jméno je Alen." "Pěkné jméno a více jak 24 ti nebude Alene.A oproti mě jsi mladíček. "Dobrá tedy."Zasmál jsem se od srdce. "A co to bude dnes?" zeptala se když stála za pultíkem.Okolo těch všech možných věcí stála ona samotinká, byla jako Alenka v říši divů. "Neměla by jste tu nějakého pěkného plyšáka?" "A kolik té slečně je?" "Asi okolo 10 let Rouz." "Áha a je to tvoje neteř Alene?" "Ne ne." A tak jsem si tou paní povídal dokud jsme nenašli toho pravého. Dozvěděla se kde pracuji a co je ta dívenka zač. "Někdy jí ke mně přived na návštevu.Ráda se stanu její babičkou." "Dobře Rous měj se hezky a zase někdy se stavím." Popřál jsem pěkné odpoledne ae když jsem vyšel ven už se smrákalo. "Vůbec jsem si neuvědomil jak ten čas letí!" Zhrozil jsme se a rychle jsem vyjel do centra. "Běžel jsem po schodech nahoru a když sem doběhl málem jsem se svalil na zem. "No to je dost že dete!" "Prominte mi to pane ,ale ." Nenechal mě domluvit! "Žádné ale se nepromíjí hezky za ní děte!" Už Vás čeká, pokáždé když se otevřou dveře dychtivě čeká kdo to de. "Pomalu jsem otevřel dveře a nakoukl jako včera." "A opravdu jsem hleděl do jejích zlatých očí." Něco jsme ti přinesl , vytáhl jsem médů z poza zad a pak jsem cítil její náruč jak mě stíská a mačká v obětí i s plyšáčkem. Slyšel jsem to stejně jako lapání po vzduchu v místnosti za dveřmi. "Děkuji ti." Poděkovala a stále se mě nepouštěla. "Moc ti děkuji." "Není zač Lis." Přitiskl jsem si jí na tělo a pak jsem ji zvedl a pak jsme se spolu posadily do křesla. Povídaly jsme si hodiny a stálejsme nebyly unavení.Kyždý den jsem jí chodíval navštěvovat a kadžý den jsme si byli čím dál blíž, ale všechno hezké jednou musí skončit!
Zrovna jsem šel k ní nahoru když se celé budova silně otřásla a pode mnou se zřítil beton. Značně silný výbuch mě utvrdil vtom že něco zarazilo do podlaží pod námi.Okamžitě se rozběhla siréna a řev šéfa by lslyšet všude! A pak se ozvala střelba. Okamžitě jsem se rozběhl k Liz ale už byly u ní!Dva muži ji držely a táhl skrze dveře pryč, vytáhl jsem zbran a rychle ji dostal z jejich spárů. "Ššš Lis zachráním tě." Čekal bych že by brečela ale ona byla v klidu, a předtím se jin ani moc nevzpouzela. Vzal jsme jí za ruku a rychle jsme jí vyvedl pryč. Byly jsme v budově skoro jako poslední ale v chodbě co jsme šli se objevily další chlápci. "Utíkej Lis, já si tě potom najdu! Utíkej!" A pak jsem poprvé viděl její slzy když mě postřelily. "Já tě nepustím nechci abys umřel." "Neboj."usmál jsem se a strčil jsem jí dolu do výtahu kde byly ostatní. "Řvala a bušila do dveří ale já to už neslyšel."Kryl jsem se a střílel do těch zmetků, co se pokusily ukrást mou Liz a narušily tak moje teritorium. "Už byly mrtví když se na mě začal sypat strop. "A do pr." A než jsem stačil zaklít propadnul jsem se dolů. "Dopadl jsem na stůl ale to nebylo vše stropem co jsme se propadl se na mě řítil ten co byl předtím nade mnou. Ale pak jsem zahlídl okem spásu. Vystřel protnul sklo a já vyskočil. Byly to asi 3 patra a s dopadem bůh ví kam.Ale já nedopad, zachytil jsem se za okap.Díky šílenému jeku lidí si mě někdo všiml a záchranáři mě sundali, pak jen vím že mě po celou dobu strážily dvoje zlaté oči.
"Alene!" Štastný výkřik a ruce objímající mé ztuhlé tělo. "Děkuji ti že jsi přežil." "Dal jsem ti přeci slib že tu budu stebou napořád nebo dokud nebudeš mít svůj vlastní štastný život Lis." "Alene! To jsem tak rád že jste mi to přežil chlape, ale jak to vypadáte příště se snažte víc!A nemáte vtom náhodu prsty?Celá budova se nám zbourala ale jak je to možné když byla narušena jen jedna stěna budovy."Trochu sem se zaškeřil a jako by nic jsem zakroutil hlavou.Myslím ale že šéfovy to došlo hned ale radši nic neříkal. "Alene ale je tu jedna moc důležitá věc potřebuji si s vámi promluvit o samotě." "Jistě pane mluvte." "Myslím osamotě jako naprosto osamotě." "Aha." "Lis mohla by jsi prosím jít na chvíli na chodbu?" "Dobře!Ale vyruji Vás pane!Ubližte Alenovy a jste mrtvý muž." Trochu vyjukaně jsem na ní hleděl ale šéf to zřejmě ral vážně, popravdě její oči byly až příliš děsivé na její věk a dodávaly jejím slovům obrovskou váhu!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama