Varuji každou osobu mladší 18 let, že obsah na těchto stránkách a odkazy na jiné weby se týkají pohoršujícího materiálu týkajícího se především sexuální tématiky homosexuálních párů.
Věková hranice je tu od 18 + a neberu žádnou odpovědnost pokud mladší jedinci utrpí jakoukoliv újmu na zdraví.
Mé stránky jsou mím vlastnictvím a váže se na ně autorské právo.
Kontakt na mě je : Ctenar0@seznam.cz
Tyto stránky především slouží mě, děkuji všem kteří stvořily svět bez kterého já bych nepřežila mnoho dní.

Jednou to začalo a nikdy to neskončí.

Návštěvník 13

22. února 2010 v 15:00 | sisi |  Návštěvník 1
Celkem dlouho přemýšlel, jestli má zaklepat.
"Tuk, tuk, tuk..." ehm....nic, "buch, buch, buch....." sakra.... začal mlátit do dveří.... "Když už jsem se odhodlal sem přijít, tak sakra otevři............"

"Nemusíš mi rozbít dveře násilím, já ti odemknu," ozvalo se za ním a velmi blízko, a když se nahnul přes něj, aby mohl odemknout, jasně cítil tu neidentifikovatelnou vůni. Zalknul se.

"No, půjdeš dál nebo mi uhneš?" zeptal se cynicky a já vešel dovnitř i přes neblahé tušení.

Vešel dovnitř a zavřel dveře, přešel ke stolu u velkého okna a na stůl si položil knihy. Pootevřel okno, a mě zamrazilo z toho nečekaného návalu studeného větru. Usadil se na točící židli a vyzval mě pohledem, abych se posadil naproti němu. Pomalu jsem si sednul a snažil jsem se z něj nespouštět oči - malá chybka a dostane tě, - opakoval jsem si stále v duchu.
"Takže proč jsem tu?" začal jsem konverzaci, díky dusnu a taky proto, že on se k tomu neměl. Zase se zašklebil a vstal, prošel kolem mě, odtáhl mě od stolu asi tak půl metru, a roztáhl mi nohy... ehhh hemn... a dřepl jsi přede mě.
"Co to?" vzhlédl ke mě a já uhnul, přece mě nemusí vidět takhle červenýho. Sem to ale v peprně prekérný situaci. Vyslal ruku k mému rozkroku. Zavřel jsem oči, vrzání, zamračil jsem se a otevřel jsem oči. Vykulil jsem je, když jsem si všimnul že v mé židli je zabudovaný šuplík ze kterého vytahuje nějaká lejstra.
"Uffffff," vydechl jsem úlevou.
"Snad jsem tě nevylekal?" nadzvedl obočí a když vstával opřel se o mé stehno a pak jakýmsi nedopatřením skončil i u mě v klíně, samozřejmě náhodně. "Já moc dobře vím o co ti de!" zařval jsem na něj, samo že jen v duchu.

A i když byl ke mě zády, přesto jsem si všiml toho jeho... jeho... jeho... výrazu. Byl jsem červenější, než rak. "Ale stydlivostí ani ničím podobným to nebylo," dodalo mé horší já, načež se mé lepší já zachichotalo, "Tohle ti nedaruju, a vám taky ne, hlasy jedny potvorný."
"A na co to je, pane učiteli?" vykoktal jsem, přece mě nemohl považovat za citlivomyslného. Zřejmě to nečekal, že jako první promluvím já, ale rychle mi odpověděl.
"Tohle to je pro tebe."
"Co? Ale já nic nechtěl, pane učiteli."
"No počkej, počkej. Tohle nejsou jen tak ledajaké papíry. Tohle jsou papíry osudu."
"Hahaha, vyklop, co chceš," už jsem se neudržel.
"Tebe chci," dodal a upřeně se na mě zahleděl. Mrazilo mě, bůh ví proč, ne já vím proč, protože tu je a říká tyhle věci.
"Ale já vás ne!"
"A proto tu jsou tyhle papíry."
"Cože?" nechápal jsem.
"Tohle to jsou ty nejtěžší pracovní listy a testy z francouzštiny. A já s tebou chci uzavřít obchod."
"O co jde?" vyloudil jsem a pátravě jsem na ty listy mrknul.
"Je to jednoduché, když ty listy vyřešíš správně, do měsíce, s minimálním počtem chyb, tak...."
"Tak co?" netrpělivost a nervozita ze mě sršely a on na tom byl taky podobně.
"Tak tě přestanu obtěžovat, a už nikdy se tě nedotknu, nikdy." Říkal to s obavami, nadějí a velkým strachem, to jsem z jeho tónu vyčetl. "Ale to jsou kecy," ...zabrblalo moje horší já. "Kušuj!" dodal jsem já.
"A když to nedokážu?" Náhle ožil, a jeho oči jiskřily.
"Podvolíš se mi a staneš se mým milencem." Lapal jsem po dechu, i přes to, že jsem to čekal a i přesto, že jsem věděl, že to řekne, nedokázal jsem se připravit na ta slova, a když mu vyzněla z úst jen jsem se snažil popadnout kyslík, určitě to bylo i tím jeho pohledem, ty oči, bylo v nich něco, co jsem nemohl popsat. "Dám ti čas na rozmyšlenou. Za hodinu čekám tvou odpověď."
"Beru to!" nerozmýšlel jsem se a přijal, s nadějí že to přestane a já budu moci spát. Napřáhl jsem k němu ruku a on ji stiskl. "Chci znát pravidla a sepíšeme je na papír, aby náhodou potom nedošlo k nějakému podvodu."

"Sakra, ten kluk mě má přečtenýho, ale já ho stejně dostanu. Musím ještě dneska napsat, abych trochu poupravil překladače a jiné pomocníky na internetu," řekl si a vytáhl ze stolku papír a propisku. "Tak deme na to?!" Ďábeský úsměv.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kuro- tan vaše milující co to bez vás nepřežije brzo...xD Kóma se blíží...xD Kuro- tan vaše milující co to bez vás nepřežije brzo...xD Kóma se blíží...xD | Web | 22. února 2010 v 19:26 | Reagovat

holkaaa ty mě chceš zabít...xD:D:D kdybych mohla tak tě zlíbám od hlavy až k patě bože já jsem se na tyhle další dílky těšila jak malý dítě:D:D nuhu a nevíš jak jsem šťastná chce se mi tančiiit...xD nuhu ty budeš asi muj pisatelskej vzor protože já asi zešílí vytrhám si vlasy...xD:D:D nebo já nevím co nuhu...xD
a jinak ještě k tomu článečku s tou hlavinkou nuhu ty jsi takoví chudítko a já budu doufat že se všecko s těma doktorama podaří nuhu a aby jsi tu byla potom co nejdřiv nuhu...xD:D: budu ti držet pšstičkxx až mi odumřou...xD:D:D

2 Aryaa Aryaa | Web | 3. dubna 2010 v 0:24 | Reagovat

no tak som cakala niejke to znasilnenie ;-) ale neva sa tesim na tie testy :-D

3 CHrona CHrona | Web | 27. ledna 2011 v 21:15 | Reagovat

juj tak to jsem nečekala, ale jsem napjatá, co se stane dále :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama