Varuji každou osobu mladší 18 let, že obsah na těchto stránkách a odkazy na jiné weby se týkají pohoršujícího materiálu týkajícího se především sexuální tématiky homosexuálních párů.
Věková hranice je tu od 18 + a neberu žádnou odpovědnost pokud mladší jedinci utrpí jakoukoliv újmu na zdraví.
Mé stránky jsou mím vlastnictvím a váže se na ně autorské právo.
Kontakt na mě je : Ctenar0@seznam.cz
Tyto stránky především slouží mě, děkuji všem kteří stvořily svět bez kterého já bych nepřežila mnoho dní.

Jednou to začalo a nikdy to neskončí.

Milovník 8

22. února 2010 v 19:51 | sisi |  Návštěvník 2 alias Milovník
ABYSTE VĚDĚLY, TOHLE JSEM POSLOUCHALA ABYCH NALADILA TU SPRÁVNOU ATMOŠKU KE PSANÍ,VIDÍTE JAK SEM SE OBĚTOVALA!? TOHLE NORMÁL NEPOSLOUCHÁM SPÍŠE TY TAKOVÉ! (100PRO JINÉ Xd) A TED TOHLE PLNE ME TO VYKOLEJILO,ALE NAKONEC SEM TU MELODII DOSTALA Z HLAVY ALE AŽ PO MĚSÍCI, DĚSNÝ! Xd MÁLEM MĚ RANILA SMRTKA A TO JE CO ŘÍT.
No už raději nic ,čtěte nebo vás ještě odradím xD.Žádné yaoi myslím... :D


Nasedl jsem do limuzíny a poručil jsem cestu. Rychle jsem vyskočil ven a zavřel dveře. Zaběhl jsem dovnitř a objednat velikou kytici bílých růží a dovnitř jednu rudou astru. Zaplatil jsem a vyšel ven.
Vítr byl provoněný aroma mých květin, ale i těch z květinářství. Nasedl jsem a kytici položil vedle sebe, sáhl jsem si na kapsu a zkontroloval obsah.
"Ano." Zavřel jsem oči a uklidňoval se.
"Pane, jsme tu."
"Jistě." Vyšel jsem a naskytl se mi pohled na pěkný dům s květinkovanýmy sloupky po stranách u vchodu. Jak by řekla moje matka, velmi vkusné. Podle mě přepláclé, ale co. Vešel jsem brankou s kyticí za zády. Vyšel jsem po schodech a jako džentlmen jsem zaklepal a poté zazvonil. Otevřela mi její matka.
"Dobrý den." Pozdravil jsem a vytáhl jednu ruku zpoza zad a věnoval jsem jí jednu samotnou růži. Pouze se začervenala a vešla dovnitř. Když se objevila venku, myslel jsem si že se mi srdce zastaví, její ladné křivky halily delší letní šaty barvy nebe a jako lemování měla růžičky.
"Ahoj." Zakoktal jsem se. Přistoupila blíž a já ji předal kytici.
"Díky." Zasmála se a pak mi vtiskla polibek. Teď jsem zčervenal já, bylo to tak nezvyklé, většinou mě jen pohladila, tohle bylo krásné. Zatímco jsem se já červenal, ona stihla nalít květině vodu do vázy a předat jí matce.
"Můžeme jít?"
"Jistě." Nabídl jsem jí rámě a ona přijala.
"Půjdeme pěšky?"Zeptala se tak divně.
"Né, pojedeme."
"A čím?" Nabývala na nejistotě.
"Copak, náš odvoz nevidíš?" Zasmál jsem se a ukázal na limuzínu.
"My pojedeme....?" Zakoulela očima a znovu mě políbila.
"Jen pro tebe."
"Díky." Znovu se mi vrhla kolem krku a já ji zvedl a zatočil dokola. Vsadil bych se, že můj řidič měl skvělý výhled na její spodničku, ale ještěže jsem si to jenom myslel, kdybych byl viděl jak tam kouká, už bych neměl odvoz.
"Tak už pojedeme, ne?"
"Jo." Nastoupili jsme a já řekl, ať nám pustí rádio a zavře okno. Dohrávala nějaká americká popovka a pak to začalo. Klasická něžná předehra klavíru a pak: "Ked láska prijdě k těbe, tak ju skus vážně brať. Ked láska príjdě, tak ju něněchaj vonku stat. Ked láska príjdě k těbe tak ju skus vážně brať. Možno sa eště vrátí, možno sa v dálke ztratí." A dál klavír. Zahleděl jsem se do jejích očí a pomalu se přibližoval a byla to ona, kdo naše rty spojil, nebyl to pouze cudný polibek, ne, bylo to líbání se vším všudy. Její ruku jsem cítil na stehně a tak jsem si jí k sobě ještě více přitiskl. Líbali jsme se dál. A když auto zastavilo, nechtěli jsme se pořád odtrhnout, ale přece jen jsme vyšli ven. A já byl v tu chvíli nejštastnějším člověkem, kolem celého mého srdce pobíhali mravenečci, tohle nebyla falešná nebo platonická láska, já ji opravdu miluju a ona snad mne taky. Dnes jí to dám.
Zazvonil jsem a dveře otevřela má matka taktéž v letních šatech a měla i drdol, byla i jemně nalíčená.
"Moc ráda tě u nás vítám, Kláry."
"Dobrý den, paní Altmanová."
"Říkej mi Mary, ano?"
"Přátelsky jí podala ruku a já byl rád, že se ji líbí." Matka vešla a než jsme vyrazili my za ní, tak mi Klárka pošeptala:
"Já nevěděla, že bydlíš tady, a máš moc příjemnou maminku." Jen jsem se křečovitě pousmál. Ona a příjemná? Jen kdyby věděla jaká je, když nemám uklizeno. Trochu jsem povolil mimické svaly a úsměv zpříjemnil. Pak jsem vykročil.
"Mirku, víš o tom, že je doma otec?" Prolomila moje máti ticho a já si v duchu říkal, co se tak najednou stalo. Ale to už jsem ho viděl, seděl za stolem jako hlava rodiny a popíjel whisky. Zdvořile se postavil a políbil Klárce ruku.
"Vítám tě u nás, snad je na tebe můj syn hodný."
"Velice mě těší a Mirek je na mě až příliš hodný."
"To je jen dobře, krásných dívek a žen jako jsi ty si musí muži vážit." Jen jsem si přál, aby to otec nějak nepřehnal, ale naštěstí můj signál poznala matka a otce přerušila tím, že bude večeře. Hodně jsme si povídali a má matka si téměř Klárku zabrala pro sebe, otec zase vyzvídal na mě. Potom konečně opustili místnost a my se přesunuly na balkon s výhledem na celé ozářené město, ani jsem si nevšiml, že je již tolik hodin.
"Víš, Kláry, něco bych ti chtěl darovat."
"Ano?" Otočila se na mě a já chtěl její šťastnou tvář zvěčnit čímkoliv by bylo po ruce. Polk jsem a zaštrachal v kapse.
"Zavřela by jsi oči?" zeptal jsem se nervozně a ona je zavřela. Šáhl jsem do kapsy a vytáhl... "Ježíš!" Šáhnul jsem vedle a vytáhl kondom.
"Stalo se něco?"
"Né." Šáhl jsem ještě hloub a vytáhl krabičku, kondom jsem hodil do květináče za mnou. "Nastavila by jsi ruku?" Aniž by odpověděla tak ji nastavila a jí na ruku položil zavřenou krabičku. "Můžeš otevřít." Otevřela oči a zvědavostí se jí zablýskly panenky.
"Co to je?"
"Podívej se." Pootevřela saténovou podlouhlou krabičku a vyndala z ní řetízek, na jehož konci bylo velké stříbrné srdce.
"To je nádherné."
"Otevři ho."
"Ono se dá otevřít?"
"Jo." Otevřela ho a na jedné půlce byla její fotografie a nahoře vyryté jméno a na druhé půlce já s mým jménem. "Nech si ho, je navždycky tvoje, jako důkaz mé skutečné a vroucí lásky k tobě."
"Moc ti děkuju, Mirku, lásko!" A tehdy mi srdce zaplesalo, řekla mi lásko. A pak jsme se znovu začali líbat. Byla v tom hlavně vášeň. Po chvíli jsem jí vyzvedl do náruče a pomalu vyšel z balkonu ven. Krabička spadla na zem, ale bylo mi to jedno, ona to srdce držela v ruce po celou dobu. Donesl jsem jí do pokoje a položil na hebký satén.
"Miluji tě, Klárinko."
"Já tebe taky." A pak jsem už neváhal, lehl jsem si k ní na pokrývku a začal jsem jí líbat a pomalu rozepínat zip šatů po straně. Vzdychala a v pravé natažené ruce stále svírala naše společné srdce.
Cililinkcililink.
"Dobrý večer, u telefonu Mary Altmanová."
"Ahoj, Mary, tady Sára. Je u vás Klárka?"
"Ale jistě, dnes tu přespí."
"Dobře, měj se hezky a vyřiď ji, že zítra odjíždím z otcem na víkend k babičce, takže může u vás zůstat přes víkend. Pokud tedy může, samozřejmě."
"Ale jistě, že může. Vzkáži jí to a dobrou noc."
"Dobrou." V noční košili se vydala do ložnice a ulehla vedle svého manžela.
"Co si o nich myslíš?"
"To, co vím - jisté je, že ji náš syn skutečně miluje a neudělá jí nic zlého."
"A ona ho miluje?"
"Je sice plachá, ale podle mě ho taky miluje."
"No, uvidíme, když tak budeme chystat svatbu."
"Máš pravdu, byl by z nich krásný pár, asi zavolám tomu chlápkovi z realitky aby neprodával náš zásnubní dar." Hluboký smích vedle ní ji donutil se otočit.
"Miluji tě, Marion."
"Já tebe taky."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama