Varuji každou osobu mladší 18 let, že obsah na těchto stránkách a odkazy na jiné weby se týkají pohoršujícího materiálu týkajícího se především sexuální tématiky homosexuálních párů.
Věková hranice je tu od 18 + a neberu žádnou odpovědnost pokud mladší jedinci utrpí jakoukoliv újmu na zdraví.
Mé stránky jsou mím vlastnictvím a váže se na ně autorské právo.
Kontakt na mě je : Ctenar0@seznam.cz
Tyto stránky především slouží mě, děkuji všem kteří stvořily svět bez kterého já bych nepřežila mnoho dní.

Jednou to začalo a nikdy to neskončí.

Milovník 7

22. února 2010 v 19:49 | sisi |  Návštěvník 2 alias Milovník

Koukám že tady jsem se docela dost rozepsala! :D


Den uběhl v pohodě, dokonce už mi Mirek řekl něco víc o tom, jak jeho táta bude hledat Johna. Prý to zkusí přes policajty a když tak šáhne i dál. Chtěl jsem si zrovna dát sluchátka do uší a pustit hudbu, když mě někdo chytil za rameno a otočil, načež jsem byl přitěsněn na stěnu a hrubě políben. Jen co se mě ten dotyčný dovolil pustit, ubalil jsem mu jednu přesně mezi oči. Byl bych dal další, kdybych neuviděl ty oči.
"O můj bože........" Koukal jsem do očí mého... mého..... "Proč?"

Zeptal jsem se ho a hleděl jsem mu do očí, a myslím, že ani on nevěděl proč to všechno..... bylo to tu zas, a znova..... vždyť..... on a... on a já.........
"Já myslel......... že... že!"
"Nemysli, prosím, jen teď a dnes, nikdy víc. Jen potřebuju.. dnes... prosím." Než jsem stačil něco namítnou, bloumal mi jeho jazyk v krku, a já přistoupil na tu hru. Jeho prosby byly tak hlasité a zoufalé, a jeho nezkušený jazyk se proplétal s tím mým. Myslel jsem si, že tohle bude vše, ale on se ke mě přitiskl a nohu mi vsunul pod klín. Chytil mě za boky a po stěně mě vyšoupl až jsem byl donucen obmotat nohy okolo něj. Když jsem to nejméně čekal tak se o de mě odtrhl a začal mi líbat krk. Snad nechce zajít dál. Bože, ale je to úžasný..... ták....
"Oh."
"Můžu ještě trochu dál... prosím?" A než jsem se nadál, už mi chtěl i rozepínat kalhoty.
"NE!" řekl jsem rázně a silou jsem ho odstrčil až jsem sjel na zem a přistál na prdeli, no prostě jako vždy to odnesl můj zadek.
"Promiň, já jen............"
"Já to chápu, nemusíš se mi za nic omlouvat, rád jsem ti pomohl."
"Vážně, víš, já, potřeboval jsem."
"Já to vím, ale měl by sis dávat větší pozor, ještě že jsme tady v tý uličce zapadnutý, představ si, kdyby se to stalo někde u školy. Musíš se naučit ovládat, a už jsi to řekl Kláře?"
"Ne."
"Tak to udělej, ona to určitě pochopí."
"Když já................"
"Co ty? Každý má něco a ona určitě taky, není bez chybiček, i když ty ji možná vidíš v tom nejlepším světle, nemusí taková být. Řekni ji co k ní cítíš, a prostě jí pověz pravdu. Popravdě jsem čekal kdy to uděláš, poslední dobou si na tom byl špatně, a když si přestal využívat těch služeb, no, vypadáš jak troska. Vždyť si málem..."
"Já vím, jenže jak ji to mám.... sakra, jen...."
"Řekni ji to na rovinu, po pravdě, ona to pochopí a určitě aspoň trochu popojdete dál, já tomu věřím. Pozvi ji na večeři a promluvte si o tom spolu. Pokud tě miluje, pochopí to, ale poslouchej mě - ať ti poví cokoliv, nesmí tě to vyvést z míry, buď klidný. "
"Jak to myslíš?"
"Jednoduše - řekni ji to!"
"Dobře!"

Každý jsme se vydali na jinou stranu s jiným úmyslem, můj byl jisto-jistě nejistý, ale Mirka před sebou čekala těžká zkouška, na které záviselo hodně. A to myslím doslovně!



Bože, co jsem to vlastně udělal, já jsem takovej magor, neovládnul jsem se, jenže to se prostě nedá, a Simon je taky moc hezkej, líbí se mi, ale udělal jsem to jen z nedostatku tělesného kontaktu, přestal jsem spát s šlapkama a zavrhnul jsem sex na jednu noc, a to všechno jen kvůli Kláře, jenže ona, tolik mě vzrušuje, ale víc než delší polibek a pohlazení mi nedovolí. Už jsme spolu dost dlouhou dobu, ale ona pořád nechce, copak jí lásku nevyznávám dostatečně?
"Klárko co po mě chceš?"

"Mirku?" Uslyšel vedle sebe tázavý hlas jeho dívky. "Já, Kláry."
"Ano?"
"Víš... víš... dnes jsem tě chtěl pozvat na večeři, jen ty a já u nás doma."
"Opravdu?" Zajiskřilo jí v očích, až jsem žasl.
"Ano, víš, chtěl bych tě představit u nás doma, mám tě moc rád a chci, aby naši viděli dívku, která mě změnila."
"Ale kdybys ty sám nechtěl, nikdy by se to nestalo, ale lichotí mi to." 'Ale jenom lichotí,' řekl si v duchu a chtěl jí chytit za ruku a jít s ní, když ucítil na rtech její rty a po chvilce i jazyk, ona se chce líbat.
Pomalu jsem pootevřel pusu, abych jí nevylekal, dalo mi to sice zabrat, abych se udržel, když jsem ucítil její jazyk, jak zápasí s tím mým, ale dokázal jsem to. A popravdě jsem děkoval za to, že mi nedovolil neska udělat nějakou blbost a že mě podpořil.
"Tak, lásko, v kolik tě mám vyzvednout u vás doma?"
"No, mohl bys tak okolo 7 večer. Víš, abych vše stihla." Zasmála se a líbla mě ještě jednou na rty.
"Ale jistě, souhlasím, moc tě miluju, všichni se těšíme." A s tímhle jsem rychle pelášil domů vše oznámit.

"Mami... neska k.. naám. . příjde... eh... moje... uh... přítelkyně...... mohla bys něco dobrého dne.... juj u.. uvařit?" Zadrhával se mu hlas a ohýbal se v pase.
"Vážně dnes potkám tu dívku, o které pořád tak básníš? Klárka, že?"
"Jo... huh."
"Ale jistěže, sice je to nečekané, ale dobrá tedy, udělám nějakou dobrotu a i zákusek."
"Moc ti děkuju... mami... eh," řekl a svalil se do pohovky.
"A laskavě si ráč uklidit to poskládaný prádlo, a v kolik že to přijdete?"
"V sedm jsem pro ni, takže asi tak v osm zde budeme. Mami, mohl bych si vzít limuzínu s šoférem?"
"Ale jistě, pokud chceš, ale není s tebou jen kvůli penězům, neuvažoval jsi o tom?" Bože můj, protože by se mnou nechtěla nic víc mít, třeba že jen proto se mnou chodí, proto... protože já mám peníze a oni ne. Tak jak mi, né to je blbost, to by neudělala, a oni na tom také nejsou zase až tak špatně, a navíc svýma penězma se všude nehlásím.
"Mami, ale to že jsem bohatý ví jen málo lidí!"
"Dobře, jak myslíš, a moc se na ní těším. Tak už mazej uklízet a připravit se, nebo uvidíš. A jo, táta ti nechal na krbu nějaký dopis od toho chlápka, co měl, ty víš co... teď si nevzpomenu."
"Já vím, mami." Hned je svět růžovější.

"Tak jo, mami, já jdu!" Nakouk ještě k mámě do kuchyně a dal jí pusu, pak už jen bylo nadávání komorníka, že porád nebude mladému pánovi připomínat, že se po schodech neběhá.
"Jen ho nech, Jonatáne! Dnes má oprávněný důvod a mé svolení!"
"Dobrá tedy, paní má."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kuro- tan vaše milující co to bez vás nepřežije brzo...xD Kóma se blíží...xD Kuro- tan vaše milující co to bez vás nepřežije brzo...xD Kóma se blíží...xD | Web | 22. února 2010 v 21:00 | Reagovat

Uvědomila jsem si, že to asi dneska nestihnu dočíst bože to pro mě bude konec asi umřu protože já jsem se stala zase závislák...xD:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama