Varuji každou osobu mladší 18 let, že obsah na těchto stránkách a odkazy na jiné weby se týkají pohoršujícího materiálu týkajícího se především sexuální tématiky homosexuálních párů.
Věková hranice je tu od 18 + a neberu žádnou odpovědnost pokud mladší jedinci utrpí jakoukoliv újmu na zdraví.
Mé stránky jsou mím vlastnictvím a váže se na ně autorské právo.
Kontakt na mě je : Ctenar0@seznam.cz
Tyto stránky především slouží mě, děkuji všem kteří stvořily svět bez kterého já bych nepřežila mnoho dní.

Jednou to začalo a nikdy to neskončí.

Milovník 6

22. února 2010 v 19:46 | sisi |  Návštěvník 2 alias Milovník
Páni ještě delší díl.


Vzali to docela dobře, no, až na mámu, docela jsem čekal obrácené reakce, ale co, aspoň mi teď nic nestojí v cestě. Tedy, rodiče mi nestojí v cestě, ani peníze ani něco jiného jen já sám.
"Sakra," zasyčel jsem a bouchl jsem do nejbližší stěny až jsem si pohmoždil ruku. Trochu mi zčervenala a u zápěstí mi vystoupla žíla, jinak to jen bolelo jak čert. Rozhodl jsem se to zaspat, ale jediné, čeho jsem dosáhl, byli sny plné jeho, všude byl on, ať jsem hrál fotbal, ať jsem byl unuzený s mámou na nákupech a nebo na školním výletě, všude mě doprovázel a ostatní mi ho záviděli, a pak..... jsem se vzbudil s potem na čele a jednou částí v pozoru. A ne jednou jsem se byl osprchovat, a ne jednou jsem si šel třeba čistit zuby abych zabil čas. Pořád se mi vkrádal do snů a já o to nestál, a vlastně jsem chtěl spát. Ale když se vám o něm zdá, není to legrace a já se bál, abych v noci nesténal a tak dál. No, řekněme, že jsem se styděl, přeci jen, je to docela blbý.

No jenže jsem usnul a ten sen, co se mi zdál, nikdy nebyl nádhernější a skutečnější: zdálo se mi, že ke mě přišel do pokoje a svalil se ke mně na postel, jemně mě pohladil a začal laskat po těle. Pak mě vzal do úst a já sténal, ani jsem si to neuvědomoval: "Ano, já... já.... já," vzdychal jsem, když v tom jsem se něčeho pevně chytil a Johnův obraz se mi rozplynul, ale já netápal ve tmách, opravdu jsem se něčeho držel a nohama to něco objímal. Otevřel jsem oči a i přese všechno jsem poznal matku.
"Mami, co... co.... co.... tu děláš?"
"To jsem se tě chtěla taky zeptat než jsem se přesvědčila na vlastní oči." .....Ticho se dalo krájet, teď bych bral i to tikání hodin, sakra. "Ty ho opravdu máš rád? A jsi... jsi..... homosexuál?" Nějak to nemohla překousnout, to slovo, a viděl jsem, jak si netrpělivostí žužlá v puse ret, to mám po ní.
"Mami, mám ho vážně rád, opravdu moc, a myslím že to, jestli jsem nebo nejsem gay jsi při tom mém snu pochopila dost jasně." Docela jsem se divil, že jsem to řekl, ale možná že to právě ta tma okolo a nepřímý pohled a dotyk mé matky mi dovolil jí to říct.
"Víš, vždycky jsem chtěla holčičku, ale když jsem tě měla, nelitovala jsem a nikdy nebudu. Mám tě ráda takového, jaký jsi a jaký budeš, jen mě pochop, čekala jsem vnoučátka a vlídnou snachu, nebo i nějakého přítele, ale když mi tvůj otec řekl o tom... o tom chlípníkovi, a že ty a on......... promiň, ale popadl mě amok. Otec ti to již snad vysvětlil."
"Mami, mám ho rád, a i když ho možná nemáš ráda nebo ho přímo nesnášíš, já se ho nevzdám. Ne, aspoň teď né! Nejdřív potřebuju vědět... to, co mi neřekl, až potom budu moci sám nebo s ním v klidu uvažovat, teď to nedokáži. Každá má buňka těla se k němu upírá, vnímám jeho vůni, jeho chování, jeho letmé dotyky, nebo......." Zčervenal jsem.
"Chápu. Ale i tak chci abys věděl, že tě miluji, jsi můj jediný syn a vždy budeš, a máš mou podporu, ale říkám ti, pokud se mi nějaký tvůj přítel nebude líbit, řeknu mu to klidně do očí a i otec by to udělal - chceme pro tebe jen to nejlepší, zasloužíš si to a to budeš mít. Však neboj, chceš Johna, budeš ho mít."
"Mami... mami... mamííííííííí!" volal jsem na ní ale zbytečně, zmizela z pokoje a z chodby.


"Však on bude tvůj, aspoň dokud si to nevysvětlíte nebo si nenajdeš někoho vhodnějšího pro tebe, o to se postarám. Ano!!" vyslovila přílišně nahlas.
"Ano, lásko, copak je?" ozvalo se rozespale vedle ní.
"Ale nic, spi."
"Dobře." Anež to dořekl už chrněl.

Za oknem se spustil tichý kyselý déšť.
"Mami... tati............ Johne....... bože, proč se mi to vymklo kontrole?"

Ráno jsem vstal a došel do vonící kuchyně.
"Dobré jitro, Simi," pozdravila mě mamka a já jí kývnul na pozdrav. "Odpověď by tě nezabila."
"Však víš, že ještě spím."
"Po té včerejší noc se ti vůbec nedivím." Otec se podivil na snídaní, ale koment nebyl, ikdyž myslím že zbarvení mého pigmentu bylo dostačující.
"Mám návrh, Simi," ozvala se mamka.
"Ano, mami?"
"No víš, včera jsem tak trochu přemýšlela, víš, a došla jsem k závěru že by bylo dobré, kdybys nejdřív odjel až příští týden. Chtěla jsem ještě navštívit teď babičku a navíc dokonči ještě tenhle měsíc. V pátek skončí a ty budeš moci odjet."
"No dobře, mami, sice nevím proč to, ale když si to přeješ tak souhlasím."
"Děkuji, a měl by jsi už jít." Vystartoval jsem z kuchyně.
"Počkej, na, tady máš snídani a sváču." Strčila mi máma ještě do ruky rohlík v celofánu a buchtu na snídani politou čokoládou.
"Mnáááám."
Chtěl jsem se zakousnout, když: "Ham."
"To byla moje buchta!!!!!!!!!!!!" osočil jsem se na otce.
"Ale no táák, přece bys tatínkovi neodepřel takovou dobrůtku, ještě jsem neměl." Plesk! Máma přetáhla tátu utěrkou po rameni až mu od úst upadlo několik drobečků.
"Ty nenasytnej chlape jeden! Už jsi snědl polovic a teď to jíst tady Simimu! Alou se oholit, už mi to slibuješ dva dny!"
"Ale noták, mě se to strniště líbí!"
"Ale mě ne, a pokud si ho neoholíš, nic nebude, celej měsíc celibát, a ruce ti svážu za zády!"
"Už běžím! "Jen jsem zahlíd tátu jak bere schody po dvou směr koupelna.
"V tom pečování o sebe je John mnohem lepší, někdy bych chtěla aby to Roba taky naučil." Jen jsem se zasmál a vzal jsem poslední kousek buchty mámě z talířku.
"Můžu?"
"Nejdřív se zeptej a pak teprve ber, ne obráceně. A neska mě nečekejte doma," houkla na otce.
"A kam jdeš?"
"A co ti je po tom?" odvětila mi a spolu s úsměvem se vrátila ke konvičce, ve které se právě dovařovala voda.
"Nu což, tak já du! Mějte se a večer!"
"Jo jo, ty taky. Dávej pozor ve škole. Jo, a pozdravuj Mirka - že ho zdravím, a že někdy přijdu k jeho mamce na kávu!" Já nevěděl že se moje máma zná s tou Mirkovou, ale co, budiš, ještě tolik věcí nevím, a nejhorší je že nevím tu zásadní, a že nevím co chystají lidi okolo mě. Kam jsem se to dostal a do čeho se to pořád zamotávám? Hříčky osudu se se mnou splétají a já nevím jestli se někdy vůbec rozmotají. Je to jako tápat ve tmě a netušit svůj cíl ani úděl - tak takhle se přesně teď cítím, a nevím jak skončím, ikdyž tuším že se brzy něco stane, a doufejme, že to bude dobré.
"Bude to dobrý, toho zlého už přece bylo." A vykročil jsem sebevědomě do šaten.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama