Když Mirek otevřel ty ohromné vchodové dveře, zapomněl na vše a připadal si jako v pohádce. U dveří je přivítal komorník a odebral jim bundy.
"Pojď tudy a zavři pusu - mamka nadává, když jsou pak na podlaze sliny a našemu Rodíkovi to taky vadí" dořekl se smíchem leže na zemi, neboť ho ten Rody povalil.
"Páni, divím se že ještě dejcháš!" dodal ještě vykolejenější Simon.
"No jo no, to víš, je to bernardýn, a navíc mě má moc rád a já ho taky, víš, zachránil jsem ho když byl štěně," dodal uštěpačně Mirek. Když vtom:
"Míro, Miránku...... Mikísku........" oba jsme se otočili k nablyštěnému schodišti, na němž stála žena se zrzavými delšími vlasy, oblečená pouze v kraťasech a pruhovanou košili.
"Moment, Mirku, není to náhodou tvoje košile?" zašeptal jsem mu do ucha a jeho pouhé povzdechnutí mě usvědčilo v tom, co jsem před malou chvíli vyslovil.
"Miránku... milánku... budeš potřebovat novou košili, protože tahle se mi moc líbí a tatínek mě pochválil, jak mi to moc sluší, takže od teď máš zase přístupnou kreditní kartu...." Za tu dobu, co jsem sledoval Mirka jsem vše pochopil.......... nejdřív byl rudý..... pak chtěl zabíjet a nakonec mu zářily oči.
"Pojď, půjdeme ke mě do pokoje," řekl mi úplně náměsíčně a já šel za nim. Když jsme procházeli kolem jeho mamky, cítil jsem krásnou vůni květin a uslyšel pouze mlaskavý zvuk.
Pak jsem se ocitl ve velkém pokoji, gauč, postel jak můj pokoj, koberec, plazmovka, repráky, playsteišn, počítač, no prostě úplnej luxus.
"Tak, Simíčku, právě se tobě i mě splnili naše sny, madr mi vrátila kreditku, což znamená, že nebudu muset škemrat u otce o prachy, a tím pádem, nemusíme ztrácet čas a rovnou můžu za ním zajít, ať ti toho profesůrka najde."
"Vážně? To půjde tak rychle?" rozjasnil se Simon.
"No jasně, tak pozejtří budeme moct jet, o omluvenky se nestarej, ty zařídím já. Tak, a teď ještě budu muset zajít za Klárou," dodal si spíše pro sebe Mirek a vyšel ze dveří směr otcova pracovna.
Simon si sedl na gauč a sledoval foukající vítr za okny s myšlenkou na toho parazita, který se mu zavrtal do srdce a ochromil mu celé tělo. Zavřel oči a znovu vzpomínal na tu noc................
"Pojď tudy a zavři pusu - mamka nadává, když jsou pak na podlaze sliny a našemu Rodíkovi to taky vadí" dořekl se smíchem leže na zemi, neboť ho ten Rody povalil.
"Páni, divím se že ještě dejcháš!" dodal ještě vykolejenější Simon.
"No jo no, to víš, je to bernardýn, a navíc mě má moc rád a já ho taky, víš, zachránil jsem ho když byl štěně," dodal uštěpačně Mirek. Když vtom:
"Míro, Miránku...... Mikísku........" oba jsme se otočili k nablyštěnému schodišti, na němž stála žena se zrzavými delšími vlasy, oblečená pouze v kraťasech a pruhovanou košili.
"Moment, Mirku, není to náhodou tvoje košile?" zašeptal jsem mu do ucha a jeho pouhé povzdechnutí mě usvědčilo v tom, co jsem před malou chvíli vyslovil.
"Miránku... milánku... budeš potřebovat novou košili, protože tahle se mi moc líbí a tatínek mě pochválil, jak mi to moc sluší, takže od teď máš zase přístupnou kreditní kartu...." Za tu dobu, co jsem sledoval Mirka jsem vše pochopil.......... nejdřív byl rudý..... pak chtěl zabíjet a nakonec mu zářily oči.
"Pojď, půjdeme ke mě do pokoje," řekl mi úplně náměsíčně a já šel za nim. Když jsme procházeli kolem jeho mamky, cítil jsem krásnou vůni květin a uslyšel pouze mlaskavý zvuk.
Pak jsem se ocitl ve velkém pokoji, gauč, postel jak můj pokoj, koberec, plazmovka, repráky, playsteišn, počítač, no prostě úplnej luxus.
"Tak, Simíčku, právě se tobě i mě splnili naše sny, madr mi vrátila kreditku, což znamená, že nebudu muset škemrat u otce o prachy, a tím pádem, nemusíme ztrácet čas a rovnou můžu za ním zajít, ať ti toho profesůrka najde."
"Vážně? To půjde tak rychle?" rozjasnil se Simon.
"No jasně, tak pozejtří budeme moct jet, o omluvenky se nestarej, ty zařídím já. Tak, a teď ještě budu muset zajít za Klárou," dodal si spíše pro sebe Mirek a vyšel ze dveří směr otcova pracovna.
Simon si sedl na gauč a sledoval foukající vítr za okny s myšlenkou na toho parazita, který se mu zavrtal do srdce a ochromil mu celé tělo. Zavřel oči a znovu vzpomínal na tu noc................
Kyaaa vážně nestíhám číst
nuhu uplně jsem ztratila pojem o tom, kde vlasně jsem nuhu:d
ale je to dokonale nuhu Simonek ho bude jhledaaaat
žejoo že jo nuhu douám že jo jinka to nepřežiju...xDD
Jinak nuhu mohla bych tě poprosti jestli by jsi mi nedla tvoje icw moc ráda bych si s tebou popovídala