Varuji každou osobu mladší 18 let, že obsah na těchto stránkách a odkazy na jiné weby se týkají pohoršujícího materiálu týkajícího se především sexuální tématiky homosexuálních párů.
Věková hranice je tu od 18 + a neberu žádnou odpovědnost pokud mladší jedinci utrpí jakoukoliv újmu na zdraví.
Mé stránky jsou mím vlastnictvím a váže se na ně autorské právo.
Kontakt na mě je : Ctenar0@seznam.cz
Tyto stránky především slouží mě, děkuji všem kteří stvořily svět bez kterého já bych nepřežila mnoho dní.

Jednou to začalo a nikdy to neskončí.

Milovník 18

22. února 2010 v 20:10 | sisi |  Návštěvník 2 alias Milovník


oka

Taxi zastavil a jeho poslední otázka byla kde je Simonův pokoj.*Blik *blik*blik* Za běhu jsem mu to odpověděl a za chvíli jsme už běžely po schodech, jako nešťastnou náhodou byla recepce totiž zaplněná lidmi a výtahy obsazené. Byl tu všude podivný ruch a naše patro podivně zapáchající, po dezinfekci a všech těch možných prostředcích, když něco nutně potřebujete sundat z něčeho, čehokoliv. Až hodně pozdě jsem si uvědomil, že tu oxiduje moc lidí a vzduch houstne s dalším krokem blíž.. tam kam jsme měly namířeno. Probíral jsem se tím...... "Pane , ale sem nesmíte, probíhá tu vyšetřování. "Ale, tohle je ….." "Proboha to né!Kde je Simon!"Zařval jsem "Simone!" Zařvaly jsem oba dva současně a i přes jasný zákaz toho policisty jsme vtrhly do polootevřených dveří, na lesklých zatažených závěsích se leskly odrazy blesků fotoaparátů, jenž patřily nejednomu z vyšetřovatelů a tam u stolku kde stálo několik dalších lidí byl černý pytel který zakrýval ,........ rýsující se lidské tělo. "Proboha!" Jenže v tom mě někdo popadnul a odvlekl s rukami za zády ven, u zdi mě přetočil a na něco se mě ptal, neviděl jsem Johna nikde, byl jsem zmatený, to nebylo možný. "Halo, pane.......prosím Vás slyšíte mě?Vy ji znáte?" Kroutil jsem nevěřícně hlavou a mé oči se plnily hořkými slzami poznání. Hřejivé ruce se mi otočily okolo krku a něžný hlas se mi zabodával do mozku. "Proboha co se to děje?" "Jak se to mohlo stát?" Odmčel jsem se a pak jsem zvedl pohled k obličeji kteý jsem tak strašně miloval. "Simi proč..?" Nedokázal jsem to zformulovat, jak se mi třásly rty. "Šššš jen si poplač."

Zrovna jsem chtěl udělat tlustou čáru na svém předloktí když se ozval od vedle vyděšený výkřik. Ozývalo se to z Mirkova pokoje, tak jsem tam chtěl vejít skrze propojené dveře, ale ony byly zamčené, ale když jsem vyšel na chodbu, rozklepaná pokojská někomu naznačovala dovnitř do pokoje, polo vratkým krokem jsem prošel dveřmi a tam.....ležela polonahá dívka ubodaná a jisto jistě.....mrtvá. Došlo mi čí to je tělo. Od té doby co poté přijela policie mě stále jen vyslýchali a zpovídaly. Jistě jsem jim neřekl k čemu jsem se ve vaně chystal, ale jinak to vše byla pravda. Zrovna jsme seděl v křesílku a okolo mě se ochomýtala majitelka hotelu, když jsem uslyšel své jméno, poznal jsem je oba dva, byl jsem v šoku ,ale jediného koho jsem viděl byl Mirek jak se svíjí podél rohu stěny na chodbě a nepřítomně zírá na policistu. Doběhl jsme k němu a otočil mu jednu ruku okolo krku a druhou mu položil ke klíční kosti. Promlouval jsme k němu a on se ke mně za chvíli s nehorázným pohledem otočil, byl jsem naprosto zdrcený nikdy jsem ho takhle neviděl a ani vidět nechtěl, takového zničeného a plného zármutku, jeho oči postrádaly ten věčný šprým a jeho mimika dobrou náladu."Simi proč..?" Zeptal se mě na tu samou otázku na kterou jsem odpověď neznal a teď ani nechtěl znát. "Šššš jen si poplač." Podpořil jsem ho v jeho lítosti a pomalu se sním tahal kolem lidí, kteří zjišťovaly záhadu, jež se v dnešním brzkém ránu odehrála. Padl na pohovku a já na něj, obkročmo si mě tiskl a tiskl k sobě tak žádoucím prožitkem že jsem nemohl jinak než ho podpořit a být sním,nechat ho vnímat to co mu teď dodávalo útěchu.. Bořil svůj nos do mých vlasů a naléhavě si mě k sobě stále tisknul a pak přišlo to čeho jsem se nejvíc bál, kousek od nás na rohu stál John a pozoroval nás s neskrývaným zájmem a že-by i pobavením.Ale nešel bych k němu, jsem sem si to přemítal. Nevěděl jsem co si myslet, proč není rozhořčený?Nebo dotčený?Vždyť jeho oči mi prozrazovali to co jsem takovou dobu už sám věděl ,ale nějak jsem si to nechtěl přiznat ani to dopustit. Jsme přeci přátelé. Byl jsem v tom celém tak zamotaný že jsem tu nepostradatelnou část přehlédl?Musel mi to John tak okatě zaonačit abych si jí všiml ...té zbožnosti která z Mirka přímo vyzařovala? Ale nebylo to jen tou situací, tím že právě přišel o svou přítelkyni?!Ne !Jasně a rázně jsem si to zamítl!! Teprve teď ho ta okolnost donutila přiznat si své vlastní city, povolil jim uzdu a naši záhadu tím navždy rozluštil. Otočil jsem se od muže, který mi ukázal moc milovat, a teď to bylo na mě abych otevřel dveře dokořán našemu vztahu a naučil nás oba se vroucně milovat. "Teď o tebe budu konečně moct pečovat já Míro, miluji tě." "Všeptl jsem mu to do jeho zplihlých vlasů a naše důvěrná chvilka pokračovala tak jak měla.
Konečně to bylo to co emocionálně nepotřeboval nijakým způsobem rušit, nemusel přemýšlet, už ne, jen si to vychutnával.
"John si sebejistě zapálil a šel po schodech dál, to škvrně ho nepotřebovalo, a jeho bratr měl ten večer pravdu, bylo to pobláznění, jen touha, ne to co cítil ten kluk k Simonovy, to bylo něco co se nedalo popsat slovy, jen to člověk dokázal identifikovat když to spatřil. "Pocítím to někdy taky?" "Věřím že ano." "Eh, proč jsi vždycky u mého konce a pomáháš mi k povstání i když víš že z toho i tak nic mít nebudeš?" "Myslela jsem žes to právě pochopil!" Nevěřícně na něj hleděla a opírala se o zavřené dvířka taxíku. "Jak víš že jsem tu?" Vezl vás sem Edy, a ten hlásil že tu je tolik poldů jako kdyby přijel papež a on tě přece jen zná............z vyprávění, tak jsem přijela." Dodala a otevřela mu dveře. "Díky nezasloužím si tě." "Já vím." "Ty Mm? "Hmm?" "Cítila si někdy k němu takovou náklonnost, ze který se ti zavíraly oči a srdce se ti svíralo, ten pocit že máš toho člověka u sebe a není to sen?" "Ty si vážně necita. Přece víš že tě miluju." "Vážně?" "Vlastně Johne, když to tak vezmu spíš je to mnou vytvořená vázanost na tebe, tak jsem si na tebe zvykla že jsem si vsugerovala že bez tebe nedokážu žít!Možná až najdu někoho lepšího než ty, víš ten ještě lepší ideál než si ty, tak tě opustím!" Praštila mě a rozjela se." "TO né, kdo mi bude dělat vdolečky!:?" Zasmál se a rozhodl se že musí začít znova s prací.

Vaše sisi
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gel-chan Gel-chan | 22. února 2010 v 20:14 | Reagovat

xD .. bože z těch vdolečků já zase hážu huby na zem :D.

Ale nepovídej že b yjsi byla také zamilovaná do SLOVENSKA? :D .. a AMERIKY - samo :D.

2 sisi sisi | 22. února 2010 v 20:37 | Reagovat

ale byla, jen mě místo American ,láká více skotsko a jiné zapadlé části xD :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

3 Kuro-tan...Vaše milující, která vás brozo rozřízne vejpůl...xD Kuro-tan...Vaše milující, která vás brozo rozřízne vejpůl...xD | Web | 23. února 2010 v 6:50 | Reagovat

*nač si brá sekáček, když můžete použít motorvku že ano...xD* a já myslím že ji použiju ty prostě jsi to já normálně z tebe zešílím, jak jsi mohla to udělat já sem normálně uplně vedle ze všeho prostě to je tak tak nefééér člověk si myslí jak to skončí a on to kyaaaaa... já to nerozdejchám prostě prosttě mi řekni kde bydlíš a přísahám že ti něco udělám nuhu...xD ne dobře nebudu tak krutaa:D:D bylo to krásný ale nevím jestli tu budeš mít nějakou řadu, tak jestli to budu číst dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama