Varuji každou osobu mladší 18 let, že obsah na těchto stránkách a odkazy na jiné weby se týkají pohoršujícího materiálu týkajícího se především sexuální tématiky homosexuálních párů.
Věková hranice je tu od 18 + a neberu žádnou odpovědnost pokud mladší jedinci utrpí jakoukoliv újmu na zdraví.
Mé stránky jsou mím vlastnictvím a váže se na ně autorské právo.
Kontakt na mě je : Ctenar0@seznam.cz
Tyto stránky především slouží mě, děkuji všem kteří stvořily svět bez kterého já bych nepřežila mnoho dní.

Jednou to začalo a nikdy to neskončí.

Milovník 14

22. února 2010 v 20:04 | sisi |  Návštěvník 2 alias Milovník
Promiňte ,ale už jeto tu....................... vážně už je to tu konečně?bohužel?TO posuďte sami přece.........
Nevím proč jsem znovu usedl vedle ní na sedadlo, nevím proč jsem jí důvěřoval, ale panovala mezi námi tak jasná jasnozřivost. Věděl jsem že ona ví co právě teď potřebuji, a ona věděla že já teď nedokážu rozumně myslet. Proto udělala to co bylo pro nás oba nejlepší. Zapla rádio a položila němou otázku. A ta otázka visela tak dlouho ve vzduchu že i vzduch se mi zdál čpavý. "No jo no, nechal jsem je tam protože, jsem musel zaplatit!Nedopustil bych s i kdybych ti je tam nehodil!Prostě jsem to udělal a šmitec." "Jsi tak laskavý a plníš svoje zásady. Nechápu jak můžeš přežívat bez újmy v tomhle prohnilém světě?!" S nadsázkou mi položila tak složitou otázku na kterou byla tak jednoduchá odpověď. "Ale já nejsem takový jaký se zdám." "Ale neříkej, možná že se snažíš vypadat na povrchu jako někdo odolný, jako někdo kdo unese všechnu tíhu světa za ostatní, ale přitom moc dobře víš Ty sám že to nezvládáš, ale navenek si tak sebejistý že ti nikdo pomocnou ruku a pochopení nenabídne a to tě trápí. Vytvořil jsi si svojí vlastní specifickou stěnu, kterou ale ani ty sám nedokážeš probourat! Nato jsi příliš citlivý a hodný." Rozbrečel jsem se, měla pravdu ve všem, už to všechno nedokážu snášet, už se nevyznám ani ve svých pocitech jsem naprosto vydeptaný ze všeho co udělám, rozbrečí mě i to když zašlápnu broučka a začnu uvažovat o tom že jsem mu zničil život, že už nebude mít malé broučíčky že už nebude dál žít! Pak brzda prudce smýkla a já ležel rozpláclý na předním skle. "Nebul, postav se na nohy a konečně se jednou staň tím co jsi sám vytvořil!Udělej to co chceš bez okolků,nemysli konečně na ostatní a udělej něco taky pro sebe!Učiň to co cítíš" Zakřičela na mě a já uviděl ve světle lampy jak se jí lesknou slzy. "Jak to myslíš?" Zařval jsem na ní nazpátek a ona mi přimáčkla hlavu ještě víc na sklo a já viděl domek ve kterém se trochu svítilo. "Jdi za ním, běž, se mnou by nebyl nikdy šťastný, nedokážu mu vynahradit tebe!" Odpověděla mi polo šeptem a její ruka se začala přerušovaně třást. "Běž za ním, John tě miluje, ale je takovej hlupák jako nikdo na světě!" "Jak to myslíš?" Oči jsem měl doširoka rozevřené a mé slzy stékaly po zamlženém předním skle. "Už ten večer když jsem tě nabrala jsem věděla že jsi to ty. Vyprávěl mi o tobě a o všem co se stalo. Nevěřila jsem tomu do chvíle než jsi mi vylil své srdce. Myslela jsme si že když se ten večer na vždy rozloučíme bude vše v pořádku, ale já nemůžu se stále dívat nato jak John každou noc provzdychá s jediným jménem na rtech, dala bych cokoli za to aby byl šťastný, miluji ho, ale nahradit tebe nedokáži, jsi pro něj nepostradatelný.Jsi pro něj voda i vzduch, jsi součst jeho bytí bez tebe se cítí ztracaný, podle něj je bez tebe nic. Když jsme se seznámily hned tu první noc mi všechno vysypal tak jako ty.Dojalo mě to víš. Druhý den večer mě chtěl opustit s tím že by to nemělo cenu, ale já nemohla. Zamilovala jsem se, naivně jsem si myslela že to jeho 'poblouznění' vyprchá a on se zamiluje do mě tak jako já do něho, ale postupem času a tvým povídáním jsem přišla nato že bych nikdy svého nedocílila ani po tvé smrti. Jsi pro něj nepostradatelný a on se jen užírá a umírá se mnou. Jdi za ním.Potřebuje tě, tak jako ty jeho. A o Mirka se nestarej. Budete vždy nejlepší přátelé." "Já .........." "Neříkej nic a upaluj za ním." Sledoval jsem jí jako nějaké stvoření z cizí říše, ze světa odkuď jen světlo a teplo pochází. "Jsi ten nejúžasnější a nejobětavější člověk jakého jsem kdy poznal. Děkuji." Líbl jsme jí na tvář a její slaná slza se mi vpila do rtů. vyběhl jsem do chladné noci a z nebe se spustil déšť, přesně jako v tu noc co mi odešel. Běžel jsme k těm dveřím a dost dlouhou chvíli jsme stál an dešti než jsme se odhodlal zazvonit. Motor nastartoval a auto s mým andělem strážným odjelo. Šouravé kroky a zámek jenž povolil se skřípotem a rozespalý hlas co se ptal kdo co chce. Nedokázal jsem dělat nic jiného než jen stát a sledovat jeho vrásčitý obličej. Kruhy pod očima vypadaly jako týden staré monokly a jeho shrbená postava mi spíš připomínala starce v posledním tažení. "Simone..." Vydechl jako by naposled a já se mu vrhl do náruče. Teď jsem myslel na jediné. Bude to nakonec ten všemi očekávaný happy end?
Vaše Sisi
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kuro- tan vaše milující co to bez vás nepřežije brzo...xD Kóma se blíží...xD Kuro- tan vaše milující co to bez vás nepřežije brzo...xD Kóma se blíží...xD | Web | 22. února 2010 v 22:04 | Reagovat

přestala se rozpřahovat na to aby simi-chan usekla nohu...xD* nyaa to bylo dojemné dobře prozatím schovám sekáček nuhu:D:D i když bych měla jít spinkat neodolám...xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama